Jste zde

Co je příčinou vzniku těhotenské cukrovky?

Kolem příčiny vzniku těhotenské cukrovky koluje mezi lidmi řada mýtů. Často si ženy s těhotenskou cukrovkou například vyčítají, že kdyby nejedly sladké, protože na něj v těhotenství měly chuť, tak by cukrovku nedostaly. Je to nesmysl – cukrovka by se objevila i tak. Zdravý organismus bez dispozice k cukrovce si se sladkostmi poradí (i když samozřejmě platí, že sladkosti obecně nejsou zdravé pro nikoho).

Jedná se o metabolickou poruchu (poruchu látkové výměny), především metabolismu cukrů. Jejím projevem je zvýšená hladina cukru v krvi (glykémie).
Porucha je způsobena kombinací snížené citlivosti tkání v těle na působení inzulinu (tzv. inzulinovou rezistencí) a nedostatečnou schopností slinivky reagovat na zvýšenou potřebu inzulinu v těhotenství. Jednoduše – inzulinu je méně, než by bylo potřeba, a funguje špatně.

Inzulin je důležitým hormonem v metabolismu cukrů, tuků i bílkovin s komplexními a mnohostrannými účinky. V metabolismu (látkové přeměně) cukrů se uplatňuje zvláště v období po jídle, kdy se po rozložení a vstřebání cukru ze stravy zvyšuje hladina cukru (glukózy) v krvi. Inzulin podporuje vstup glukózy do buněk, její další zpracování (glykolýzu) a zároveň tlumí tvorbu glukózy v játrech. Kromě těchto základních funkcí má inzulin celou řadu dalších úkolů. Zasahuje i do metabolismu tuků a bílkovin. Ale pro základní pochopení toho, co se děje při cukrovce, nám tyto informace postačí. Snížené působení inzulinu při těhotenské cukrovce způsobuje snížený vstup glukózy do buněk a její nedostatečné využití. Játra navíc zhoršují celou situaci tím, že vyrábí další nadbytečnou glukózu, která nemůže být využita. Výsledkem je zvýšená hladina glukózy v krvi, nejčastěji po jídle s obsahem cukrů, v některých případech také zvýšená glykémie nalačno.

Klíčový vliv vrozené dispozice

Těhotenská cukrovka vzniká jen u těch žen, které k ní mají vrozenou dispozici. Z toho plyne, že za její vznik do značné míry nemůžete a nic si nevyčítejte!  Jedná se o poruchu souboru genů, které ovlivňují tvorbu inzulinu ve slinivce (inzulinovou sekreci) a citlivost tkání na působení inzulinu (inzulinovou senzitivitu). Za normálních okolností se porucha nijak neprojeví, ale těhotenství klade na metabolismus zvýšené nároky a v této zátěžové situaci se dispozice prozradí.

To, že vaše maminka nebo babička těhotenskou cukrovku neměly, nic neznamená, protože jak již bylo řečeno, dříve se tato cukrovka nezjišťovala a tudíž nemůžete s jistotou vědět, zda se u nich neobjevila. Těhotenská cukrovka také souvisí, jak se dále dozvíte, s cukrovkou 2. typu, což je vůbec nejčastější typ cukrovky, nesprávně nazývaný „stařecká“. Kdokoliv v příbuzenstvu (i prarodiče) s tímto typem diabetu pro vás znamená zvýšené riziko těhotenské cukrovky. Je možné, že nikoho takového v příbuzenstvu nemáte. Jednak nemusíte mít úplné informace nebo se u nich cukrovka teprve objeví, ale je tu i další vysvětlení. Tuto cukrovku nezpůsobuje porucha jediného genu, ale celý soubor různých genů. Část rizikových genů můžete zdědit po matce, část od otce – u nich je dispozice „příliš slabá“, než aby se projevila, ale jejich kombinace, která se sešla u vás, se již projevit může. V horším případě cukrovku mají, ale zatím o ní neví. Proto pokud máte těhotenskou cukrovku a přitom v rodině nemáte nikoho s cukrovkou 2. typu, doporučte svým příbuzným, zejména rodičům, aby se nechali zkontrolovat. Cukrovka 2. typu často probíhá řadu let skrytě, bez příznaků.
 

Vliv věku, obezity, nedostatku pohybu

Významnou roli hraje také věk - v mladším věku se vrozená dispozice nemusí projevit, zatímco s přibývajícími léty už ano. Těhotenská cukrovka je vzácná u žen do 25 let věku, zatímco po 30. roku její výskyt rapidně narůstá. Běžně se setkáváme s tím, že v prvním, někdy i v dalším těhotenství uskutečněném v mladším věku cukrovka není zjištěna a objeví se až v dalším těhotenství v pozdějším věku. Proto také předchozí těhotenství bez cukrovky není žádnou zárukou toho, že se neobjeví v dalším těhotenství

Dalšími negativními faktory pro vznik těhotenské cukrovky je obezita a nedostatek pohybu. Samotná obezita a nedostatek pohybu nutně nemusí vést k cukrovce - k té je, jak již bylo řečeno, nezbytná ona nepříznivá vrozená dispozice. Tyto další faktory však situaci dále zhoršují a mohou způsobit, že se porucha objeví dříve a její průběh bývá horší. Fyzická aktivita má velký vliv a sama o sobě může pozitivně ovlivnit vrozenou dispozici - je prokázáno, že ženy s pravidelnou sportovní aktivitou v trvání nejméně rok před těhotenstvím mají nižší výskyt těhotenské cukrovky. Cukrovka však nezřídka postihuje také ženy štíhlé a sportovně aktivní - tedy ani tyto faktory nezaručují těhotenství bez cukrovky.

Co je tedy tím "spouštěcím faktorem", který způsobí, že se u ženy s dispozicí k cukrovce začne v průběhu těhotenství zvedat hladina krevního cukru:
 

Vliv těhotenských hormonů

V těhotenství produkují nadledviny matky a především placenta velké množství hormonů a dalších látek, z nichž některé působí proti inzulinu – především tak, že snižují citlivost tkání na jeho působení (odborně říkáme, že vyvolávají inzulinovou rezistenci). To je obecný jev, který se vyskytuje u všech těhotných žen. Slinivka zdravé matky bez dispozice k cukrovce na tuto situaci zareaguje zvýšenou produkcí inzulinu, jeho vyšší hladina pak „proráží“ sníženou citlivost tkání na inzulin (ve skutečnosti je to samozřejmě složitější, ale nemá smysl zabíhat do podrobností). A právě tady může dojít k problému: u ženy s dispozicí k cukrovce jsou tyto kompenzační mechanismy omezené – slinivka nemůže zareagovat adekvátně zvýšenou sekrecí inzulinu – a to se projeví zvýšenou hladinou cukru v krvi.

Hladina těhotenských hormonů působících proti inzulinu postupně narůstá během těhotenství. To je také vysvětlením, proč se klasická těhotenská cukrovka obvykle neobjeví již od začátku těhotenství, ale až v jeho druhé polovině. Teprve tou dobou je hladina těhotenských hormonů natolik vysoká, aby způsobila problémy. A právě v tomto období by měl být proveden diagnostický test na přítomnost cukrovky (OGTT), a to mezi 24. až 28. týdnem.

Hladina těhotenských hormonů dále roste téměř až do porodu, proto jednou vzniklá těhotenská cukrovka až do porodu nezmizí, naopak se může (a často se tak děje) s přibývajícími týdny zhoršovat. Někteří gynekologové test s odstupem zopakují, což je však hrubá chyba. Jednou zjištěná cukrovka zůstane cukrovkou až do porodu. OGTT slouží pro zachycení poruchy (k diagnostice), nikoli k průběžnému sledování choroby. Při hodnocení diagnostického testu také nehledíme na to, zda byly hodnoty jen lehce nad normu nebo více zvýšené, důležité je, že se nevešly do normálního rozmezí. Podle načasování testu je u jedné ženy cukrovka zachycena dříve a u jiné později, proto se hodnoty liší. V obou případech však postupujeme stejně - začneme dietou a pokud nestačí, přidáme inzulin. I žena s pouze lehce vyššími hodnotami při testu může nakonec dospět k léčbě inzulinem a naopak i u vyšších vstupních hodnot se může ukázat, že léčba dietou je dostatečná. Je velkou chybou, když lékař interpretuje mírně vyšší hodnoty při testu jako "jen lehkou poruchu, na diabetologii nemusíte, stačí pouze omezit sladké" nebo si sama žena řekne "měla jsem to jen lehce vyšší, stačí méně přísná dieta". Tato žena má však standardní těhotenskou cukrovku (pouze zachycenou v raném stadiu), takto pojatá "dieta" je nedostatečná a výsledkem mohou být komplikace.

Po porodu, spolu s odloučením placenty, hladina těhotenských hormonů rychle klesá, a tím se současně upravuje působení inzulinu. Těhotenská cukrovka mizí, což by mělo být potvrzeno po šestinedělí do půl roku od porodu zopakováním zátěžového testu (OGTT). Zůstává však vrozená dispozice, proto se cukrovka bude velmi pravděpodobně opakovat v dalším těhotenství. Později během života se tato dispozice může vlivem špatné životosprávy projevit formou diabetu 2. typu.